Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací chápu, zavřít

Když bubnování znamená cestování

Na to dobré si člověk musí počkat, praví jedno rčení. V případě workshopu hry na drumbeny se Zdeňkem Rollerem rozhodně platilo – akce, kterou bylo kvůli vlnám koronaviru nutno již dvakrát odkládat, se konečně uskutečnila v úterý 22. března 2022. S originálním hudebním nástojem se seznámilo jak několik desítek dětí z mateřských škol, tak odvážní senioři.

Zdeněk Roller s CSA již spolupracoval v rámci akce ku příležitosti Dne Země v roce 2019, kde zaujal natolik, že bylo zřejmé – nevidíme se naposled. Kdo by si v daný moment pomyslel, že se tak stane až za tři roky! Přesto se nakonec povedlo workshop uspořádat a když v úterý 22. března přicházela do hudebního sálu jesenického Centra společných aktivit první dítka, už na ně čekaly drumbeny rozličných barev a velikostí. Kdo se s pojmem drumben ještě nesetkal, nechť ví, že se jedná o hudební nástroj, didaktickou pomůcku a vlastně i interiérový doplněk v jednom. Má podobu válce z tvrdého papíru a překližky a Zdeněk Roller jej nejen vymyslel, ale také drumbeny sám vyrábí, pořádá s nimi workshopy a tvoří k nim pedagogickou metodiku. Těžko tedy najít někoho, kdo drumbeny zná lépe.

Během dopoledne se u drumbenů vystřídaly celkem čtyři třídy dětí předškolního věku. Zdeněk Roller drobotinu a pedagogický doprovod  vždy přivítal a vysvětlil, co se zhruba bude dít – že za pomocí drumbenu a muziky, kterou na něj lze hrát, můžeme odcestovat do poměrně vzdálených končin světa, aniž bychom se fyzicky pohnuli z místnosti. Dítka vtáhnul do děje jednoduchou otázkou: "Co vás napadne, když se řekne rytmus?" Počáteční ostych brzy vystřídaly zvednuté ruce a  většinou trefné odpovědi jako "básničky", "písničky", či "divadlo". Za pomoci lektora se pak děti dostaly k tomu, že rytmus mohou mít i stroje a že jeden z nejpřirozenějších rytmů nese každý v sobě v podobě tepu svého srdce.

Následovala pohybová rozcvička založená na imitaci pokynů lektora, která pomalu seznámila děti s drumbeny a na jejímž konci k hudebním nástojům konečně usedly. A mohlo se vyrazit na cesty. První výprava pod vedením kapitána Rollera vedla do afrického Senegalu. Jednoduchý bicí rytmus, který po něm děti rády a ochotně opakovali, doprovodil zpěvem slunečního pozdravu, až z toho byl téměř tribální zážitek. Následoval přesun do další africké země – do Maroka. Jiný rytmus, jiný vokál, stejná radost. Brzy se ukázalo, že bubnovat se dobře dá i na české lidové písničky. Stačilo, aby děti zahlásily, co si zpívají ve školce a drumbeny šly organicky zapojit i do dětských šlágrů jako "Já mám koně, vraný koně" i "Holka modrooká".

Ani to však nebyl konec programu. Pokračovalo se hrami na rytmický řetěz či rytmickou ozvěnu, což děti ještě lépe naučilo vnímat a reprodukovat rytmus. Odměnou jim pak byl poslední výlet dne, během kterého je Zdeněk Roller vyzval, aby si odpočinuly, klidně si lehly na podlahu, zavřely oči a vnímaly zvuk tradičního australského dechového nástroje didgeridoo. Na to, že se program pro každou třídu musel vlézt do hodinky času, byl velmi pestrý, intenzivní a dětskou zvědavost si rozhodně získal.

Odpolední program pro české a polské seniory se v zásadě odvíjel v podobném duchu. Ne tedy snad, že by senioři chodili v kroužku a předváděli imitační cvičení pro předškoláky, ale také se cestovalo po stejných exotických zemích. Prostor tentokrát dostaly i populární písně jako "Yesterday" od The Beatles a bubnovalo se a jamovalo o sto šest. Senioři byli z kolektivníhu zážitku viditelně nadšeni a téměř kmenovou sounáležitost při hře na drumbeny si zjevně užívali. Závěrem jim Zdeněk Roller ukázal, že hudební nástroje se vlastně nacházejí všude kolem nás, aniž bychom si to vždy uvědomovali – to když odložil klasické didgeridoo a jal se podobným způsobem hrát na trubku od vysavače či palivovou hadici. Stejně jako dítka tedy senioři vykročili zpět do slunečného dne nabiti energií a s dobrou náladou. Jak bylo řečeno na začátku – na to dobré si člověk musí počkat a čekání na Zdeňka Rollera a jeho jedinečné drumbeny se rozhodně vyplatilo.
(jj)

FOTOGALERIE ZDE: