Komunismus v ČR a Polsku od nástupu po pád
V úterý 15. prosince se v hudebním sále CSA uskutečnila přednáška odborného pracovníka Vlastivědného muzea Jesenicka Mgr. Matěje Mately. Původně měla doprovázet česko-polskou výstavu Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami a rozšířit obzory studentům středních škol, protiepidemická opatření a nutnost výstavu odinstalovat však způsobily, že přednáška proběhla za omezené účasti. Po jejím absolvování však nelze než srozumitelné a přesto komplexní povídání pana Mately doporučit pozornosti pedagogů.
Výstava Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami byla po úspěšných turnusech v muzejích v Jeseníku i Nyse zpřístupněna od 1. září 2020 i v Centru společných aktivit. Dvojjazyčná výstava, realizovaná vloni ku příležitosti 30. výročí pádu komunistických režimů v ČSSR i PLR, vznikla za kooperacce Vlastivědného muzea Jesenicka s Muzeem Powiatovym w Nysie s řadou dalších institucí a přináší rozsahem dosud nevídaný vhled na to, jak fungoval vývoj a kooperace disentu na obou stranách hranice v kontextu národních dějin obou států. Graficky přehledně zpracované panely jsou doplněny o dobové fotografie a doplňují tak mimořádně zajímavé čtení, které zpracovává jednak trendy v obou zemích zejména mezi 70. - 90. lety, tak se podrobněji věnuje kořenům a podobám disentu v oblastech Jesenicka a Nyska. Výstava byla nainstalována již na začátku a byla zdarma přístupná během provozní doby Knihovny Vincence Priessnitze, ovšem s nástupem "druhé vlny" koronavirové pandemie a souvisejícím rušení akcí opadala nutnost pospíšit si s její deinstalací a v osiřelém hudebním sále CSA tak výstava zůstala další měsíce. Krátké období poskytlo příležitost zrealizovat plánovanou tématickou přednášku alespoň pro úzký okruh posluchačů v povoleném limitu 10 osob, když už ne pro středoškolské třídy.
Matěj Matela je odborným pracovníkem Vlastivědného muzea Jesenicka a jedním ze spoluautorů výstavy. Jeho přednáška však nebyla recitací z informačních panelů či detailnějším povídáním o česko-polském disentu – naopak téma výstavy obohacovala a rozšířovala o historický a ideologický kontext. Začal vymezením pojmů pravice a levice a jejich střetnutí ve 20. a 30. letech minulého století. Skrze představení základních idejí komunismu se chronoligicky posunul k období po 2. světové válce, kolektivizaci a prvním imigračním vlnám. Na příkladu tehdejšího Československa, Polska i Maďarska ukázal, jak rozdílně vypadalo přijetí nastupujícího režimu v různých státech a jak výrazný podíl na něm měla i rozdílná hospodářská situace. Popis uvolňování v rámci Pražského jara a obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy následovaný obdobím normalizace mu poskytl odrazový můstek pro detailnější elaborování disentu na Jesenicku, jeho rozdělení na náboženský, intelektuální a "hospodský" a srovnání s podobou disentu v Polsku. Nevynechal klíčové milníky, které v 80. letech přispěly k erozi režimu v obou zemích – ať už se jednalo o zvolení Karla Wojtyly prvním polským papežem, vznik hnutí Solidarita, nástup Gorbačovovy glasnosti a perestrojky v Sovětském svazu či havárii jaderné elektrárny v Černobylu, která dále podkopala důvěru v SSSR jakožto "tahoun" východního bloku.
Na závěr přednášky popsal Matela detailněji cestu Čechoslováků k 17. listopadu 1989 a položil si otázku, zda lze vysledovat i nějaké přínosy komunismu, například v oblasti ženské emancipace. Po finálním citátu francouzského politologa Jacquese Rupnika došlo i na krátkou diskuzi s publikem, věřím však, že diskuze se studenty by byla ještě daleko zajímavější. Přednášku Matěje Mately mohu vřele doporučit jako doplnění středoškolského výkladu – hovořil fundovaně, koncentrovaně, plynule za plného zachování pojmové i situační srozumitelnosti a nezřídka doplnil výklad o osobní historku týkající se jeho rodiny, čímž dodal přednášce ještě uvěřitelnější rozměr. Nelze, než panu Matelovi poděkovat a popřát úspěch do dalších let badatelské činnosti.
(jj)
