Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací chápu, zavřít

Putování po perlách "polského Carcassonne"


Cyklus Poznávání regionů pokračoval v úterý 15. září. Čeští a polští účastníci z řad seniorů se tentokrát potkali v polském Paczkówě. Město o zhruba sedmi a půl tisících obyvatel, ležící pouhé 4 km od česko-polské hranice, nabízí nejen zachovalé historické památky, ale také zajímavá a moderně zpracovaná muzea.


Příslovečné "babí léto" se ozvalo – slunečné počasí atakující tropické teploty v úterý 15. září přímo vybízelo k výletu. Příležitosti tentokrát využilo zhruba 15 seniorů ze Žulové a z Jeseníku, se kterými se v Paczkówě spojila přibližně stejně početná skupina jejich generačních souputníků z Polska. Místo rozhodně nebylo zvoleno náhodou – Paczków leží nedaleko společných hranic a úzké vazby jej pojí například s Javorníkem, včetně cyklostezky či společně realizovaných turistických projektů.


Startovním bodem prohlídky města se stal historický objekt Katovny stojící nedaleko Niské brány vně městských hradeb. Budova byla postavena v 18. století, kat však ve městě působil mnohem dříve. O tom, co všechno vlastně povolání kata obnášelo a jaké bylo postavení kata ve společnosti, podrobně pohovořil Jaroslaw Srebacz z informačního centra v Nyse, jehož výklad českým účastníkům výpravy pohotově překládal Zbigniew Romankiewicz. Škoda, že nebylo možné nahlédnout dovnitř pečlivě zrenovované budovy, kde se nachází informační centrum a rekonstruovaný katův pokoj – od začátku pandemie koronaviru v březnu letošního roku je Katovna uzavřena. Po krátké zastávce s výkladem o čarodějnických procesech z poloviny 17. století, které jsou nechvalně proslulým společným dědictvím obou regionů, pokračovala výprava vstříc městským hradbám.


Zachovalé opevnění je právem pýchou Paczkówa a právě díky němu se městu přezdívá "polské Carcassonne", což odkazuje na slavné francouzské pevnostní město. Hradby v Paczkówě byly vybudovány již v polovině 14. století a narozdíl od cihlových hradeb, jež se vyskytují kupříkladu v Nyse, jsou vystavěny z lomeného kamene. Monumentální je také jejich výška, která místy činí až 7 metrů. V rámci až 1200 m dlouhých hradeb se zachovalo 19 z původních 24 obranných skořepinových bašt a také čtyři brány. Ve stínu hradeb dojde návštěvník plynule až ke Kostelu sv. Jana Evangelisty, který je jedním z nejzachovalejších pevnostních kostelů v Evropě. Svatostánek, jehož stavba začala již v roce 1350, byl v 16. století ve strachu před tureckými nájezdy opevněn a přestavěn tak, aby v případě ohrožení mohl plnit i obranou funkci, potažmo efektivně ukrýt civilní obyvatelstvo před nebezpečím. Je to znát nejen na celkově robustní konstrukci kostela, ale i na 64 m vysoké věži či opevněném cimbuří. Také interiér kostela nabízí mnoho zajímavého, ať už se jedná o novogotický oltář či netradičně umístěnou studnu zvanou Tatarská, o níž Srebacz pohovořil podrobněji a představil návštěvníkům pověst opřádající její jméno. Jak tomu tak u pověstí často bývá, i tentokrát šlo o lásku, jíž nebylo přáno.


Dalším zastavením bylo centrální náměstí v Paczkówě, jemuž dominuje budova radnice, vystavěná v letech 1550-1552 a přestavěná do neoklasicistního stylu v podobě 19. století. Zde si mohli účastníci výletu chvíli odpočinout, potažmo využít možnosti vystoupat na ochoz 45 m vysoké radniční věže. Stoupání po opravdu úzkých točitých schodech interiérem věže sice návštěvníkům může "dát zabrat", odměnou je ovšem výhled nejen na ostatní Paczkowské věže, ale až k Nysským jezerům či naopak hluboko za česko-polskou hranici. Mimo centrum města, ale pořád v přijatelné docházkové vzdálenosti se pak nachází Metamuzeum Motorizace, kam směřovaly následující kroky výpravy. V pečlivě zrenovovaném objektu stodoly, rozkládající se na ploše 1200 m2, najde návštěvník několik desítek historických automobilů a motocyklů – od více než století starého Fordu model T až po závodní speciály značek Porsche či Ferrari. Od "pouhé" přehídky historických vozů muzeum odlišuje přítomnost zhruba 30 interaktivních exponátů určených převážně školou povinným dětem, na nichž je možno důmyslným způsobem demonstrovat základní fyzikální principy – předvším tedy ty, které se nějakým způsobem dotýkají konstrukce a fyzikálních vlastností automobilů. Kdo by se chtěl tedy dozvědět, jak funguje přepočet na koňské síly, princip vztlaku, brzdový systém ABS či jaké parametry ovlivňují výsledek dopravní nehody protijedoucích vozidel, bude mu to v Metamuzeu nejen názorně vysvětleno, ale taktéž ukázáno. Muzeum bylo financováno z Nadace rodiny Biernackých a kromě jeho precizního provedení lze vyzdvihnout také jeho zasazení do malebné krajiny okolního vinohradu.


V horku panujícím po poledni toho dne přišel nejvyšší čas se občerstvit. Následoval tedy přesun do Muzea plynárenství na Pocztowe ulici, kde na účastníky čekal ještě před prohlídkou samotnou oběd v podobě vydatné polévky, zákusku a kávy či čaje. Muzeum plynárenství sídlí přímo v objektu bývalé plynárny, která byla zprovozněna v roce 1901. Vzhledem k relativní blízkosti Hornoslezské uhelné pánve nebyla v regionu nouze o černé uhlí a počet odběratelů koksárenského plynu plynule stoupal až do 70. let 20. století. Muzeum se skládá z několika dílčích expozic. Zachovala se jak původní koksárenská pec, tak čistící linka, kde se výsledný plyn očišťoval od nežádoucích příměsí, zejména sirovodíku. I více než 40 let po ukončení provozu plynárny jsou vjemy pořád autentické a i laikovi mohlo okamžitě dojít, že pracovat v plynárnách nemohlo být nic obzvláště příjemného. Technologie však mnoha lidem život usnadnila, a to doslova revolučními způsoby, jak ukázala další část expozice představující řadu spotřebičů fungujících na plyn. Plynové sporáky, topení či plynové lampy různých variant asi nikoho nepřekvapí, ale což takhle plynový mandl, plynová žehlička na vlasy, či dokonce plynová lednička? Vrcholem kuriozit byl pak nástroj, skládající se z válcovitých plynových hořáků s otvory na jedné straně, do nichž byl zaveden reproduktor. V závislosti na pouštěné hudbě měnily plameny výšku a intenzitu – v podstatě "hořely do rytmu" a připomínaly tak digtální ekvalizér. Aby expozice předmětů nepřipomínala jen úhlednější skladiště, byly v jejím rámci vybudovány i modelové historické pokoje jako kuchyň, koupelna či prádelna, na nichž bylo demonstrováno, jakými plynovými spotřebiči si lidé vybavovali své domácnosti. Specifickou, ale rozhodně úctyhodnou expozicí je pak největší sbírka historických plynoměrů v Evropě, stylově umístěná uvnitř bývalého patrového plynového zásobníku. Je znát, že i zařízení, nad kterým obvykle příliš nepřemýšlíme, může mít řadu podob, různé způsoby vizualizace spotřeby a dokonce je při jeho výrobě prostor i na design.


Prohlídka plynárenského muzea byla finální tečkou za dlouhou a příjemnou návštěvou města, které má rozhodně co nabídnout. Přijatelná vzdálenost od česko-polských hranic zajišťuje, že do Paczkówa není problém zajet autem, z Javorníku či Bílé Vody může být velmi příjemná i cesta na kole. Hradební brány "polského Carcassonne" jsou zkrátka otevřeny všem, kteří o to mají zájem.
(jj)

FOTOGALERIE ZDE: