Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací chápu, zavřít

Káva v teorii i praxi se Studiem Bez kliky

V pátek 16. července to před vstupem do Centra společných aktivit vonělo jinak, než je obvyklé – jak hořícím dřevem, tak čerstvě upraženou i čerstvě uvařenou kávou. Studio Bez kliky Romana Prokeše na místě totiž rozbalilo svou historickou pražírnu kávy s ochutnávkou přípravy na různé způsoby.

Studio Bez kliky je vpravdě renesančním seskupením – kromě toho, že pořádá workshopy historického knihtisku (odtud název) a počátků kinematografie, objíždí různá místa v republice také s historickou pražírnou kávy. Jedná se bezesporu o atraktivní téma, nejen proto, že mnozí z nás si bez ranního či odpoledního šálku kávy nedokáží představit den. Atraktivní byl taktéž páteční červencový termín, a to také proto, že dvůr za Centrem společných aktivit, respektive Knihovnou Vincence Priessnitze, se stal jedním ze stanovišť akce Noc umění, hudby a literatury probíhající na různých místech Jeseníku. Přísun zvědavých návštěvníků byl tedy zajištěn.

Úplně první šálek kávy ale ochutnali polští hosté – zhruba patnáctka lidí z Klubu seniorů. Letní odpoledne provázela dobrá nálada a dokonce nečekané obohacení v podobě zpěvu polských lidových písní. Na místě nechyběl pohotový tlumočník ani společná svačina, a aby ze svého výletu polští hosté vytěžili maximum, vydali se také na procházku do centra města, kde zrovna probíhaly regionální trhy. Kromě tohoto úvodního vystoupení provedla také pražírna dva vstupy pro širokou veřejnost.

Čím ovšem byla historická pražírna speciální? Pozornost od začátku budila jak opravdová historická ruční pražička, za jejíž pomocí pražil noblesně, snad prvorepublikově ustrojený Roman Prokeš s kolegyní kávová zrna přímo v proudu horkého vzduchu nad otevřeným ohněm. Tento způsob pražení je dán již od 17. století a byť se při něm člověk točící klikou trochu zapotí, káva získá nezaměnitelou chuť a aroma po dřevě a kouři. Zájemci si mohli točení klikou sami vyzkoušet, stejně jako okusit, jak chutná zelené kávové zrno před upražením a jak po něm. Nemenší pozornost budila také sada roztodivných, naleštěných nádob, které dodnes slouží k tradičním i méně obvyklým způsobům přípravy kávy. Návštěvníci tak postupně zhlédli přípravu kávy v džezvě, kávy překapávané i kávy v italské moka konvičce – a nemuseli se pouze dívat, připravenou kávu mohli také okamžitě ochutnat. Kdo by si myslel, že se bude podávat káva sotva vytažená z pražičky, ten byl vyveden z omylu, dozvěděli jsme se mimojiné i to, že upražená káva se musí minimálně den nechat odležet.

Celý "obřad" pražení a vaření kávy byl doprovázen podrobným, vtipným a bezprostředním výkladem, během nějž se člověk dozvěděl základy i zajímavosti z historie oblíbeného nápoje. Bylo znát, že Studio Bez kliky má bohaté zkušenosti s prací s lidmi a pořádáním interaktivních akcí a ani humor jim nebyl cizí. Proto všechny tři vstupy provázela téměř přátelská atmosféra a kromě vůně kávy byl prostor naplněn také smíchem a potleskem, což představuje pro studio určitě cennou pochvalu. Je dost pravděpodobné, že vzhledem k šíři záběru se Studiem Bez kliky nesetkáváme naposled, což bude jedině dobře.
(jj)

FOTOGALERIE ZDE: