Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací chápu, zavřít

Autostopem po Novém Zélandu s Broniou Gill


Ve čtvrtek 28. listopadu zavítal do sálu Centra společných aktivit další vzácný host. O své cestě po Severním ostrově Nového Zélandu přijela z Opavy povyprávět PaeDr. Bronia Gill. Svůj výklad doplnila nejen o zajímavé fotografie, z nichž část je možno si dosud prohlédnout v rámci doprovodné výstavy, ale také o ukázku tamních specialit.


Bronia Gill navštívila Nový Zéland před třemi lety v rámci fyzické i duševní rekonvalescence po prodělané borelióze. Cesta do neznáma se nakonec stala zážitkem na celý život. Také proto se zhruba hodinu a půl dlouhé vyprávění soustředilo především na zajímavosti Severního ostrova - Jižní ostrov Bronia Gill taktéž navštívila, ale přednáška pokrývající celou cestu by zákonitě musela být příliš povrchní, nebo příliš dlouhá.
Putování Broni Gill začalo přistáním na letišti v největším novozélandském městě Auckland. Kosmopolitní, čisté a udržované přístavní město, do nějž Bronia Gill zavítala v čase vánočním, učaruje člověku nejen množstvím parků a pro středoevropana nezvyklé přírody zahrnující kupříkladu stromové kapradiny, ale také zajímavou architekturou, v níž se nenásilně prolínají prvky koloniální s uměním původních obyvatel. Povedlo se jí navštívit hned dvě vánoční mše a zažít neopakovatelnou štědrovečerní večeři na studentské ubytovně vycházející ze zvyku dětí nechávat 24. prosince venku dobroty pro Santu Clause. Inu, však mají radost, když dobroty do rána zmizí, ne? Překvapivým zážitkem byla návštěva muzea Maorské kultury, kde si Bronia Gill prohlédla také desítky věrných olejomaleb zachycující původní obyvatele. Na Novém Zélandu to prý ví skoro každý, v Česku už tolik ne - autorem obrazů je rodák z Plzně Gottfried Lindauer (1839 - 1926)! V Aucklandu to také začalo vypadat, že cesta Broni Gill nabere nakonec konce mnohem dříve, než bylo plánováno, a to kvůli nefunkční platební kartě. Leč nakonec se tak nestalo a během vánočních svátků pokračovala Bronia Gill jižněji, a to jak prostředky hromadné dopravy, tak především autostopem.


Nejen se stopováním souvisí jeden významný podtón, který celá přednáška Broni Gill měla. Takřka pohádkově totiž působily nejen fotografie z krásné novozélandské přírody, ale vyprávění o setkávání s lidmi okolo. Zkušenosti Bronii Gill s Novozélanďany totiž byly bezvýhradně kladné. Ochotní a vstřícní lidé Broni Gill poskytli během cest přístřeší, jídlo, radu i transport - a to do takové míry, že se dočkala například pozvání na vánočního krocana od pracovnice botanické zahrady nebo ubytování u rodičů náhodné známé, kteří se pobaveně těšili na to, až Bronia Gill zažije na Novém Zélandu první zemětřesení. Podobně úsměvnými a přitom milými historkami byla přednáška doslova protkaná. Nebyly ošizeny ovšem ani přírodní zajímavosti. Města Taupo a Rotorua, centra novozélandského lázeňství, obklopuje řada horkých pramenů a vřídel. Priessnitzovu odkazu by v daných lokalitách zrovna moc nerozuměli, ale míst pro přírodní koupele je v okolí skutečně bohatě. Pro ty, kteří se přece jen nehodlají koupat, je určena krásná příroda v okolí jezera Tahoe či u spektakulárních vodopádů Huka. Nakonec se díky ochotné rodině Bronia Gill splnila i sen podívat se na svítící "červy", (jinak larvy bedlobytky novozélandské, lat. Arachnocampa luminosa), kteří dlí v útrobách jeskyní Waitomo.


Svou pouť severním ostrovem zakončila Bronia Gill ve Wellingtonu, hlavním městě Nového Zélandu nacházejícím se na břehu Cookovy úžiny rozdělující Severní a Jižní ostrov. Wellington je živým a bohatým městem, v němž sídlí jedny z nejstarších kulturních institucí Nového Zélandu. Podobně jako v Aucklandu není ve Wellingtonu vůbec daleko od pobřeží ke kopcům, což naskýtá spoustu zajímavých pohledů na město. Příjemně strávený čas ve Wellingtonu končil nástupem na trajekt a přesunem za lákadly Jižního ostrova - a v ten moment skončila také přednáška.
Po konci formální části bylo možno si prohlédnout některé suvenýry a turistické materiály, jenž s sebou Bronia Gill přivezla. Ti odvážnější mohli ochutnat na Novém Zélandu velmi oblíbenou pomazánku "marmite" vyráběnou především z droždí a pověstnou velmi výraznou chutí. Osobně jsem odvahu nenašel - ale pokud Bronia Gill zavítá do CSA ještě někdy, aby dokončila své povídání  popisem dobrodružství na Jižním ostrově, budu jedině rád. Prozatím je možno si Nový Zéland připomenout alespoň prohlídkou výstavy fotografií, která je dostupná v otevíracích hodinách Knihovny Vincence Priessnitze do 20. prosince letošního roku.
(jj)