Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací chápu, zavřít

Procvičování mozkových závitů podruhé

Poslední přednáška v rámci Akademie III. věku z těch, které mělo na starost Centrum společných aktivit, se uskutečnila ve čtvrtek 27. ledna. Jednalo se o pokračování prosincové přednášky Trénink paměti, v jejímž rámci si Alice Lenerová z Centra sociálních služeb v Jeseníku připravila další řádku paměťových úloh, které přítomným seniorům řádně potrápily (a tím pádem procvičily) mozkové závity.

Lednová přednáška začala kontrolou "domácích úkolů", které účastníci dostali na přednášce před Vánoci. První z nich měl zadání jednodušší – vzpomenout si na trénik paměti i v době vánočních svátků a zkusit něco udělat trochu mimo zajeté koleje. Když se lektorka tázala, kdo od posledního setkání například vykonával nějakou činnost svou nedominantní rukou, potažmo kdo zkusil změnit svou obvyklou cestu domů za nějakou netradiční, odpovědí jí byl les zdvižených rukou, což bezesporu potěšilo. Někteří senioři se navíc pustili i do druhého, časově a mentálně podstatně náročnějšího úkolu, a to skládání příběhu, jehož všechna slova budou začínat stejným počátečním písmenem. Ti nejodvážnější příběh i před ostatními osobně přednesli a za vynaložené úsilí a vynalézavost se jim dostalo zaslouženého potlesku.

O něco méně slavné to již bylo s opakováním teoretického úvodu z předchozí přednášky – na druhou stranu, u trénování paměti je praxe podstatně zábavnější než teorie – a také na ni brzy došlo. Alice Lenerová tentokrát začala náročnějšími úlohami, které kladly větší nárok jak na pozornost seniorů, tak byly zastropovány časovým limitem, během níž účastníci dostali za úkol zapamatovat si co nejvíce informací z promítaného obrázku. Tento typ úloh nejen trénuje paměť, ale také tříbí schopnost soustředit se na detaily a odlišit podstatné od nepodstatného. A u většiny by se zapotil i mnohem mladší pozorovatel. Vzorová úloha s rozsypanými barevnými lentilkami ještě jakž takž šla, ovšem následně začalo přituhovat. Na co se soustředit na společné fotografii studentů? Spočítat si je podle pohlaví nebo barvy pleti? Koukat, jaké oblečení mají na sobě, kolik z nich nosí brýle či hodinky nebo kdo má dlouhé vlasy? A kdo to má stihnout během dvou minut? Další variace na podobné téma zahrnovaly například skupinku seniorů věnujících se různým aktivitám na lavičce či ledničku napěchovanou různými druhy potravin, které bylo potřeba správně zapsat do tabulky dle přihrádek. Není divu, že atmosféra v místnosti při odpovidání na otázky připomínala spíše televizní soutěž a pokud se účastníkům povedlo zapamatovat si správnou odpověď, byli patřičně nadšeni.

Aby se účastníkům skrz namáhané mozky doslova "nekouřilo z uší", došlo v druhé polovině přednášky spíše na jednodušší, i když stále ne triviální úlohy, typologicky podobné těm, které dominovaly první přednášce. Identifikace odlišných obrázků, počítání geometrických obrazců či hledání v číselných řadác – to vše na pečlivě přichystaných podkladech. Dokonce zbyl čas i na konzumaci občerstvení a přeci jen o něco volnější diskuzi.
Na závěr přednášky obdrželi účastníci Akademie III. věku drobné dárky včetně dvojazyčné publikace "Tajemství niského regionu", která představuje legendy obou sousedících krajů. Nelze než poděkovat všem, kteří akademii pravidelně navštěvovali a učinili z ní natolik úspěšný, zajímavý a přívětivý podnik.
(jj)